Počátky volného sdružení OCTOPUS je nutno hledat v době, kdy slova o moderním umění působila bdělým a ostražitým partajním sekretariátům husí kůži, neboť voněla podezřelou volností a nezávislostí. Aktivní výtvarníci, grafici, malíři, sochaři a fotografové se začali počátkem 80. let stýkat v tzv. "Uničovských parcích" pořádaných Volným sdružením uničovských výtvarníků jako nezávislá aktivita, jíž lze bezpochyby zařadit do undergroundu. Vznikla jako protest proti stupidní myšlenkové sterilitě celého tehdejšího klimatu a sdružovala výtvarníky z okruhu střední Moravy včetně Rýmařova.

Organizátory tehdejších aktivit byli L. Adámek, M. Sedlář, P. Mereďa, A. Mikšík a další, tedy současní členové Octopu.

V Rýmařově se ze stejných pohnutek utvořil při tehdejším kulturním středisku oficiálnější KAV -Klub amatérských výtvarníků kolem r. 1986, ale zachoval si stejně jako Uničovští rozsáhlou nezávislost. Vedle vlastní činnosti pořádal výstavy velmi významných, zakazovaných nebo opomíjených umělců.Vystavoval olomoucký sochař a architekt Jiří Žlebek, Oldřich Šembera, mystik Jiří Jílek či grafiky Josefa Čapka a Františka Tichého. Výstavy M. Rittsteina či "Americký plakát" byly zakázány. Organizátory výstav byli především M. Požár, V. Měrák, M. Zoth, P. Klimentová, P. Pasecký, R. Karel, pan Vrbeník či P. Rychlý a morálními patrony pak Jaroslav Němec a Jindřich Štreit.

Mekkou moderního umění přesahující svým významem pražskou galeristiku té doby se staly ostře sledované Štreitovi aktivity na Sovinci, jež do našich končin přiváděly nejvýznamnější československé i zahraniční umělecké protagonisty moderního umění a nesporně dění v obou městech silně a významně ovlivňovaly. Vždyť právě na Sovinci u Štreitů měli možnost zájemci o umění komunikovat s jejich velkými vzory: Boštíkem, Tvrdohlavými, Kokoliou, Tóthem, Koskovou, Šimotovou, Kučerovou, Zoubkem, Jankovičem, Knížákem a desítkami jiných autorů zvučných jmen a Jindřich Štreit (též organizátor zájezdů do ateliérů těchto umělců) se tak stal duchovním otcem pro většinu mladých autorů na Moravě.

Popřevratová euforie umožnila záhy obnovu nesmyslně zlikvidovaných muzeí též v Rýmařově a Uničově. Neměnné expozice však přitahují návštěvníky jen občas, ale výstavy pravidelně a tak vznikla galerie. Zakladatel a ředitel muzea pan Mgr. Jiří Karel nabídl výtvarníkům, kteří se na obnově muzea a galerie významně podíleli, oboustranně výhodné podmínky a po roční adaptaci byla otevřena nová kulturní instituce a první výstava manželů Růžičkových z Luhačovic na konci roku 1992.

O několik měsíců později přivítala galerie společnou výstavu autorů uničovského a rýmařovského okruhu. Po výstavě v německém Olchingu pak zvolili za svůj název jméno hlavonožce - Octopus, chobotnice, jež se vzdáleně podobá štětci.

Členové Octopu vystavují individuálně i společně ovšem zdaleka ne jen v Rýmařově či Uničově, ale i jinde, v galeriích malých i velkých měst či v zahraničí. Pojítkem je naprostá individuální originalita, technická zdatnost, moderní pojetí umění ale i úzká přátelství a vzájemná inspirace. Rozdílnost autorů, techniky, žánrů i témat či absolutní svoboda názorů je nedělí, ale spojuje a obohacuje.

Za 16 let činnosti působilo nebo působí v Octopu řada výtvarníků či přátel, kteří zabezpečují technické záležitosti či instalace a převozy uměleckých děl: M. Požár, V. Měrák, J. Požár, již bohužel zesnulí pan J. Němec či J. Hroch, P. Klimentová (jednatelka), M. Zoth, P. Mereďa, L. Adámek, A. Mikšík, M. Adolf, J. Chovanec, M. Sedlář, P. Pasecký, Z. Požárová, R. Panáček, A. Hnát, J. Vavroušek, T. Králík, M. Mačuda, R. Karel, J. Gažar, L. Mazoch, I. Karlová, A. Zothová, L. Tesař, Z. Habr, J. Raisner, M. Nesetová, J. Víšek, P. Brož, M. Slovák a řada dalších...

Od roku 1992 proběhlo v Galerii Octopus přes 200 výstav. Byly zde zastoupeni nejen výtvarníci začínající či regionální, ale též umělci mající svá trvalá místa v Národní galerii v Praze a ve sbírkách většiny významných galerií po celém světě.

Za všechny jmenujme např.: Olbram Zoubek, Alena Kučerová, Aleš Lamr, Dalibor Chatrný, Jindřich Štreit, V. K. Novák, Věra Janoušková, Josef Čapek, J. Dostál (zeť J. Čapka) - uváděl J. Zemina z Národní galerie v Praze, manželé Růžičkovi, L. Vojkůvka, A. Kupčíková (ateliér A. Veselého), V. Bláha, M. Šnajdr ml., P. a J. Herynkovi, Jemelkovi, B. Teplý, otec a syn Dostálovi a M. Kuxová, O. Přindiš , manželé Charouskovi a mnoho dalších.